Dešťová smršť, která se prohnala nad Mlázovicemi asi půl hodiny před začátkem zápasu naznačovala, že se papírově nejzajímavější utkání podzimu neodehraje. Vynikající savost domácího hřiště však donutila i hořické hráče, kteří chtěli odklad zápasu, k tomu, aby nastoupili. Domácí začali poprvé v soutěži aplikovat systém Libera, kterého se na výtečnou zhostil Milan Dittrich. Již po několika míčích došlo na straně Hořic ke zranění Martina Luňáka. Při došlapu na středové čáře si vyvrknul kotník a ze zápasu musel odstoupit. Hra pokračovala dále ve svižném tempu. Ve druhém setu připomínalo působení Mlázovic spíše exhibici, než souboj s nejsilnějším soupěřem v soutěži a podle toho také vypadal výsledek. Odevzdaného soupeře deklasovali domácí 25:9. Takový rozdíl setu asi Hořice ještě ve své kariéře nezahráli. Všichni se už viděli někde v teple a nikdo si nepřipouštěl nějakou změnu, ale právě ta přišla ve třetí sadě. Mlázovice přestali hrát, nedařila se hra na síti ani v poli a hosté vystrčili pořádně růžky. Nejenom, že vyhráli celý set jednoznačným rozdílem 25:14, ale zároveň se výtečně rozehráli a získali sebevědomí. Mlázovice museli zapnout. Čtvrtá sada byla ve znamení tahání o každý míč. Ještě v jejím závěru jsme vedli 23:21, ale špatným zakončením lehkých balónů jsme opět darovali soupeři další set. V tibreaku to již byla hra nervů. Domácím se moc nedařilo. Jakoby na sebe nikdo nechtěl vzít tíhu zodpovědnosti a strhnout vízětství na svoji stranu. Za stavu 5:1 pro Hořice si vzal domácí trenér oddechový čas, jako jednu z posledních možností na korekci vývoje zápasu. Dalo by se hovořit téměř o klinické smrti Mlázovic, obratu asi už věřil málokdo. Pak však přišel malý zázrak a výsledek i hra se začaly srovnávat. Rozhodujícím momentem poslední hry bylo výborné podání hrajícího trenéra Komárka, který svými třemi po sobě jdoucími servisy, na které soupeř nedokázal reagovat, strhnul vítězství na naši stranu. Byl to jeden z nejdramatičtějších zápasů v naší historii. Může nás těšit, že nakonec dopadl v náš prospěch. Jednalo se tak o 18té vítězství v řadě v okresním přeboru, které zasahuje již do třetí sezóny. Možná bude hlavním problémem dostatečná motivace hráčů. Toto bude jedním z hlavních úkolů trenéra, aby všichni dostali pořádný hlad po vítězství a nečekali, že přijde automaticky.

Pokud si někdo myslel, že si po pátečním horovém průběhu utkání s Hořicemi oddechne, tak se mýlil. Na žádost hostů o den odložené utkání přineslo stejně dramatický průběh jako to páteční. Hra prvního setu vykazovala mnoho prvků nervozity a nepřesností. V tuto chvíli se hrál velmi špatný volejbal, který ani nepřipomínal, že spolu hraje první tým tabulky s loňským mistrem. Set plný nervozity a nepřesností dospěl v dramatickou koncovku, kterou pro sebe rozhodli hosté v poměru 28:30. V dalším dějství domácí přitvrdili hru a s přehledem vyhráli 25:15 a 25:16. Zkušené oko pozorovatele si však mohlo všimnout, že hra není v pořádku, což signalizovalo možné problémy. Ty se také skutečně dostavily ve čtvrté sadě. Domácím nešlo vůbec nic, vytratil se příjem, zcela selhala rozehrávka i útok. A tak není divku, že s chutí hrající Bělohrad tohoto kolapsu využil a zvítězil 25:15. Mlázovice se nepoučily z krizového vývoje pátečního zápasu a ani dlouho netrvalo a ve zkrácené páté hře prohrávali opět vysokým rozdílem, tentokrát 3:7. Mimo to se jim nedařil žádný herní prvek a psychika celého týmu byla na bodu mrazu. Snad opět na samém dně zvolený time, dokázal v hráčích probudit poslední záchvěvy po vítězství a domácí v nervydrásající koncovce těsně zvítězili. Takovýmto způsobem však nelze vyhrávat a celé družstvo by se nad předvedeným výkonem mělo hluboce zamyslet.